Úvodní strana
Profil časopisu
Redakční rada
Archiv ročníků
Publikační etika a politika
Pokyny pro autory
Úvodní strana
>
Archiv ročníků
>
Články
>
Zobrazení článku
Detail článku
Ročník:
36/1999
Název česky:
CESTNÍ SÍŤ V SUBALPÍNSKÉM A ALPÍNSKÉM STUPNI ZÁPADNÍCH KRKONOŠ - HISTORIE A SOUČASNOST
Název anglicky:
Trail network in subalpine and alpine belts of the western part of the Giant Mts. - history and present
Autor (autoři):
Ondřej Vítek; Michaela Vítková; RNDr. Martin Braniš, CSc.
Od strany:
133
Do strany:
152
Souhrn česky:
Počátky lidských aktivit v alpínském a subalpínském stupni západních Krkonoš lze zhruba datovat již do 13. století. V tu dobu vznikla nejstarší cesta - tzv. Semilská neboli Česká stezka. K rozsáhlejšímu hospodářskému využití oblasti (částečné vymýcení kleče, kosení travní vegetace, pastva, stavba seníků a bud) došlo až po vyřešení hraničních sporů v roce 1710. Rozvoj cestní sítě byl do poloviny 19. století pomalý. S rozmachem turistiky se objevilo větší množství nově vzniklých cest, které vedly zejména do turisticky atraktivních partií - přes vrcholy hor, místa dobrého rozhledu nebo vodní toky (prameny, vodopády). Tyto cesty byly hojně využívány od konce 19. do poloviny 20. století. Od zřízení státní přírodní rezervace Prameny Labe a zejména pak od vyhlášení Krkonošského národního parku (1963) až do konce 80. let došlo k postupnému uzavření řady cest. Téměř všechny jsou však dodnes v terénu dobře patrné. Historický vývoj cestní sítě zachycuje obr. 1, kde je označeno i pořadí vzniku jednotlivých cest. Na obr. 2 je znázorněna maximální hustota cestní sítě, rekonstruovaná podle leteckých snímků z roku 1936. Zatímco tehdy bylo zájmové území rozděleno zhruba na 55 fragmentů, v současnosti vyčleňuje síť cest používaných v letní sezóně jen 16 fragmentů, které jsou však mnohem více izolovány díky větší šířce, nevhodně upravenému povrchu a pravděpodobně i zvýšenému provozu.
Všechny cesty ve studovaném území o rozloze 6,8 km2 (většina alpínského a subalpínského stupně západních Krkonoš - obr. 1) zaujímají téměř 1 % zkoumané oblasti. Bylo zde zjištěno 31,84 km cest, tj. necelých 4,7 km na 1 km2. Všechny číselné údaje vztahující se k současnému stavu jsou stanoveny na základě měření pomocí systému GPS v letech 1997-1998.
Byla provedena důkladná kategorizace cest podle několika různých hledisek a pro každou kategorii byly vypočteny absolutní i relativní plošné a délkové údaje.
1. Podle návštěvního řádu byly vylišeny cesty povolené a uzavřené. Délka provozovaných cest je zhruba dvojnásobná oproti zaměřeným uzavřeným cestám. Pokud zohledníme jejich šířku, zabírají plochu skoro 60 tis. m2, zatímco uzavřené cesty jen málo přes 7 tis. m2.
2. Podle sezónnosti lze povolené cesty rozdělit na zimní, kterých je nejméně (zabírají asi 1220 m2 a jejich délka je 2,5 km), letní (30 tis. m2, 6 km) a celoroční, jejichž plocha je téměř shodná s plochou letních cest (28 tis. m2), ale délku mají více než dvojnásobnou (přes 13 km).
3. Kategorizace cest na základě materiálu použitého ke zpevnění se podle dosavadních výsledků jeví jako nejpodstatnější z hlediska vlivu na autochtonní rostlinná společenstva. Způsob zpevnění byl zaznamenán pro všechny cesty, které byly v terénu zaměřeny. Cest upravených allochtonním materiálem (asfalt s podkladem bazického makadamu, dolomit, melafyr nebo směs bazických materiálů) je téměř 15 km, což je 47 % délky všech cest včetně pěšin. Nejčastěji použitým bazickým materiálem je melafyr, kterým bylo zpevněno cca 6 km cest (obr. 5). Cesty upravené allochtonním materiálem celkově zabírají 0,7 % zájmového území, což představuje plochu, která už prakticky nemůže být navrácena do původního stavu. Cest s autochtonním zpevněním je cca 9 km (tj. 28 %) a nezpevněných 8 km (25 %).
4. Podle intenzity provozu byly letní cesty rozděleny do 4 kategorií (obr. 6). Nejfrekventovanějšími trasami je cesta od pramene Labe k Labské boudě, kde projde průměrně téměř 700 turistů za den, a 200 m úsek asfaltové cesty severně od rozcestí U čtyř pánů s průměrným denním počtem 1 000 turistů, 8 cyklistů a 5 automobilů.
Přestože se rozsah cestní sítě v posledních 20 letech zmenšil a charakter většiny cest se z ekologického hlediska pomalu zlepšuje, celkový vliv na horské ekosystémy je stále silně negativní. Je tedy třeba hledat další možnosti, jak tento stav zlepšit.
Souhrn anglicky:
First human activities in alpine and subalpine belts in the western part of the Giant Mts. started approximately in the 13th century. The oldest trail was established here in this period. More extensive human utilisation of the area (partial clearing of the dwarf-pine, cutting of the grass vegetation, grazing, building of haylofts and chalets) took place after the solution of frontier disputes in 1710. Development of the trail network was slow until the middle of the 19th century. More newly established trails leading mostly to tourist areas - hilltops, viewpoints, streams or waterfalls - appeared with the tourism boom. These trails were intensively used since the end of the 19th century until the middle of the 20th century. Many trails were closed gradually between the establishment of the state natural reserve Labe (Elbe) Springs (in early 50´s) and the end of the 80´s, mainly after the establishment of the Krkonoše National Park (1963). Nevertheless, the majority of these trails are still visible in the landscape. The historical development of the trail network is recorded in fig. 1 where the order of the establishment of trails is marked with numbers. The maximum density of the trail network reconstructed in accordance with aerial photos from 1936 is indicated in fig. 2. While the area of interest was fragmented into 55 parts in those times, the recent network of all trails being used during the summer season comprises only 16 fragments today. These fragments, however, are now much more isolated than in 1936 due to increased width, unsuitable stabilisation and probably also the traffic intensity.
All the trails in the area of study (the majority of the alpine and subalpine vegetation belts in the western Giant Mts. with an area of about 6.8 km2) cover almost 1 % of the area. 31.8 kilometres of trails were recorded here, which have a trail density of 4.7 km per 1 km2. All data describing the present state have been counted according to GPS measurements in 1997-1998.
Thorough categorisation of all the trails has been done with several points of view. Both absolute and relative data of area and length were counted for each trail category.
1. Trails open and closed to public use were characterised according to the visitor regulations of the national park. The total length of open trails is nearly twice the length of closed trails measured in the field. Open trails cover an area of almost 60,000 m2, closed trails a little above 7,000 m2.
2. We distinguished three types of trails open to public use according to their seasonal use - winter trails (those accessible only during the snow period), summer trails (accessible only without a compact snow cover) and full-year trails (with no seasonal restrictions of access). The winter trails are the smallest group covering around 1,200 m2 with a total length of 2.5 km. The summer trails cover 30,000 m2 with a total length of 6 km and the full-year trails cover almost the same area (28,000 m2) but their total length is more than twice that (over 13 km).
3. The most important categorisation due to the impact to autochthonous plant associations is the choice of material used for the stabilisation of the trail. A way of stabilisation has been written down for each trail measured in the field. We recorded almost 15 km of trails reinforced with allochthonous material (asphalt with alkaline gravel underlayer, dolomite, melaphyre or basaltic compounds mixture). This represents 47 % of the total trail length. Melaphyre is the most often used basaltic material, i.e. cca 6 km of trails were stabilised with it (fig. 5). All the trails stabilised with allochthonous basaltic materials totally cover 0.7 % of the area of interest. This indicates the area that practically cannot be returned to an original state. The total length of trails with autochthonous stabilising material is approx. 9 km (28 % of all the trails) and non-stabilised 8 km (25 %).
4. Summer trails were split into 4 categories according to tourist traffic intensity (fig. 6). The most frequented regular tourist route is the trail between the Labe spring and Labská chalet - almost 700 people hike here on an average day. The highest traffic load we found was on a 200 metre section of an asphalt road north of the “U čtyř pánů” crossroads with an average daily number of 1,000 tourists, 8 cyclists and 5 cars.
Although the extent of the trail network has been reduced in the last 20 years and the character of most of the trails is slowly improving from an ecological point of view, the total impact on mountain ecosystems is still strongly negative. Finding more ways to amend this state is needed.
PDF Download