Vážení čtenáři,

aktuálnímu ročníku našeho časopisu vévodí souhrnná práce Vlastimila Pilouse o historickém rozšíření, fungování i současném stavu krkonošských klauz. Díky důkladné syntéze poznatků z mnoha vědních oborů, nesčetným terénním průzkumům a v neposlední řadě i díky moderním nástrojům vizualizace terénních dat se autorovi daří takřka „dostat do hlavy“ tehdejším těžařům a přesvědčivě vylíčit, co vše brali při využívání krajiny a přírody v úvahu.

Ochranářská hlediska zjevně nikoliv, jak s nadsázkou ukazuje obrázek krkonošských hvozdů na obálce, inspirovaný Hüttelovou mapou, nejstarší obrazovou mapou Krkonoš z konce 16. století. Přesto se jako vedlejší produkt tehdejší dřevní horečky zrodil fenomén, kterého si dnes nadmíru ceníme, a to krkonošské druhově pestré louky. Chtělo to jen „maličkost“ – několik set let následné hospodářské péče o vykácené paseky. Tradičními, často velice pracnými způsoby péče o luční porosty, tak jak byly zachyceny ve vzpomínkách německých obyvatel Krkonoš, se zabývá další zajímavý článek tohoto ročníku časopisu.

A za zmínku určitě stojí i úvodní esej Josefa Fanty, která v návaznosti na článek o klauzách osvětluje historický vývoj využívání krkonošských lesů od nejstarších dob až po dnešek. Jako největší výzvu k řešení do blízké budoucnosti zmiňuje přípravu na globální změnu klimatu v podobě jasně zacílených výzkumných úkolů. Třešničkou na dortu je autorova netradiční, ale přitom nadmíru logická interpretace německého názvu Krkonoš. Tu si však jistě v časopisu dohledáte sami.

                                                                                                                             Podnětnou četbu přejí,

                                                                                                                                             Vaši redaktoři