Krkonoše (Giant Mountains / Karkonosze), pro účely této studie jižní strana hor nahlížená ve třech částech (východní, střední a západní), doznaly po skončení druhé světové války v roce 1945 v oblasti zemědělství, resp. ve způsobu a účelu využívání půdy a logicky tak i v péči o horské louky, řadu zásadních změn. K těm došlo z mnoha důvodů: nucené migrace obyvatelstva, poklesu obyvatelstva, zejména trvalého, socializace a kolektivizace zemědělství, masové turistiky a postupně se rozvíjejícího vlivu ochrany přírody. Před rokem 1945 se o většinu půdy starali trvale usazení soukromí majitelé-hospodáři, které půda úplně nebo částečně živila. Pozemky byly tvořené průměrně 10–20 hektary. Po roce 1945 dochází ke scelení některých pozemků, o většinu půdy se nově starali soukromí rekreanti, provozovatelé rekreačních objektů nebo je měl v gesci socializační sektor. Péče o horské louky byla ovlivněna mnoha faktory (restrukturalizace využívání půdy, bezpečnost, soukromá rekreace, masová rekreace aj.) a reprezentovaná mnoha aktéry s mnohdy protichůdnými zájmy a různou silou hlasu. Z velké části zmizel přímý vliv péče o louky na uživení rodiny, a naopak byl posílen rekreační význam a ochranářský aspekt. Z péče o půdu se pro mnohé stala vnucená povinnost či zaměstnání bez přímé vazby na zemědělské výnosy. Studie vychází z desítek primárních a sekundárních pramenů. Cílem studie je zmapovat vývoj péče o louky v kontextu zemědělské politiky a ochrany přírody na území Krkonoš, resp. ve východní, střední a západní části v letech (1945) 1949–1967 a vyhodnotit vliv poválečných změn a roli a význam jednotlivých aktérů, kteří v oblasti zemědělství a péči o louky působili. Popisovány jsou též nejcharakterističtější příklady obecně praktikovaných postupů péče o louky. Celou studií prochází linka zvýrazňující vliv Správy Krkonošského parku na popisované dění. Do přílohy byly převzaty popisy stavu konkrétních lokalit z oborového dokumentu Správy KRNAP ze závěru osmdesátých let dvacátého století dokreslující dopady obecných trendů péče o louky na konkrétní lokality.
The southern side of the Krkonoše (Giant) Mountains (Karkonosze in Polish), consisting of three sections (east, central and west), experienced a number of crucial changes after the end of the Second World War in 1945 from an agricultural perspective, in particular regarding the method and purpose of land use , and the maintenance of mountain meadows. These changes occurred for many reasons: forced migration of the population, the decline in population numbers, especially the permanent population, socialisation and collectivisation of agriculture, mass tourism and the gradually developing impact of nature conservation. Before 1945, most of the land had been cared for by permanently settled private owners–farmers, who the land fully or partially supported. Plots of land covered 10–20 hectares on average. Some plots of land were merged after 1945 and most of the land was newly maintained by recreational owners, operators of recreational buildings or was administered by the socialisation sector. Maintenance of mountain meadows was influenced by many factors (restructuring of the land use, security, private recreation, mass recreation, etc.) and included many actors, who often had conflicting interests and varying degrees of power. In most cases, meadow maintenance no longer had a direct impact on a family’s income with its recreational and conservation aspects became more important. Maintenance of the land became an enforced obligation or job for many, without direct links to agricultural profit. This study is based on dozens of primary and secondary sources. The goal of this study is to map the development of meadow maintenance in the context of agricultural policy and nature conservation in the territory of the Krkonoše Mountains during the period of (1945) 1949–1967 and to assess the impact of post-war changes, and the roles and significance of individual actors active in these endeavors.