Cílem bylo získat aktuální údaje o výškovém rozšíření klíštěte obecného na české i polské straně Krkonoš. Klíšťata hledající hostitele byla v letech 2002-2008 pravidelně třikrát ročně monitorována metodou vlajkování podél dvou výškových transektů ve středních (620-1 270 m n. m.) a východních Krkonoších (600-1 020 m n. m.). Kromě toho byla přítomnost klíštěte jednorázově zjišťována na dalších 23 vytipovaných lokalitách v nadmořské výšce 960-1260 m n. m. Nymfy klíštěte byly pravidelně a relativně početně nalézány až do nadmořské výšky 1 100-1 150 m. Do této výškové úrovně byla zjištěna i jeho ostatní vývojová stádia a lze ji proto považovat za aktuální horní hranici existence jeho životaschopných lokálních populací. Výše byly zjištěny již pouze jednotlivé nymfy, a to až do výšky 1 270 m n. m, tedy až po horní hranici lesa. Počet zjištěných jedinců výrazně klesal s rostoucí nadmořskou výškou. V polohách mezi 1 050-1 150 m n. m. dosahoval počet nymf zjištěných za 1 hodinu vlajkování nejčastěji hodnot od 2 do 4 jedinců, což představovalo přibližně 3-10 % jejich počtu zjištěného v 600 m n. m. Srovnání s literárními údaji odhalilo výrazný vzestup horní hranice výskytu klíštěte v Krkonoších a to o 300-400 výškových metrů. Z analýzy příčin vyplývá, že nejdůležitějším faktorem, který umožnil klíštěti proniknout do vyšších horských poloh, je výrazný a statisticky významný nárůst teplot v období květen-srpen, které je pro klíště klíčové jak z hlediska jeho vývoje tak i nalezení hostitele.
The aim was to determine the present status of the altitudinal distribution of the tick Ixodes ricinus on the Czech and Polish parts of the Giant Mts (Krkonoše in Czech, Karkonosze in Polish). The host-seeking ticks were regularly monitored by flagging three times a year from 2002 to 2008 along two vertical transects (620-1,270 m a.s.l. and 600-1,020 m). The presence of ticks was moreover determined at another 23 selected localities in the altitudinal range of 960-1,260 m a.s.l. The host-seeking nymphs were regularly and relatively abundantly collected up to the altitudinal limit of 1,100-1,150 m a.s.l. Tick larvae and adults were also found up to this altitude and that is why we considered it to be the present upper distribution limit for viable local tick populations. Single nymphs were recorded even up to 1,270 m a.s.l., i.e. up to the alpine timberline. The number of recorded tick individuals substantially decreased with increasing altitude. The number of recorded nymphs per hour most frequently reached from 2 to 4 individuals in the areas at 1,050-1,150 m n. m. This value represented approximately 3 to 10 % of the numbers recorded at 600 m a.s.l. The comparison of the present limit with historical data revealed an obvious shift of the upper distribution limit of the tick by 300-400 m in altitude. The analysis of causes revealed that the key factor which enabled the tick to spread to higher altitudes is the systematic and significant rise of air temperature in the period from May to August, which is crucial for host finding and development of I. ricinus.