| 43/2006 | | PLEISTOCÉNNÍ GLACIGENNÍ A NIVAČNÍ MODELACE JIZERSKÝCH HOR | | The Pleistocene glacial and nivation landforms in the Jizerské hory | | Vlastimil Pilous | | Jizerské hory, Krkonoše, glaciální a periglaciální geomorfologie, pleistocénní zalednění a nivace, anemo-orografi cké systémy, výška sněhové čáry, význam rozlohy deflačních ploch, karoidy a nivační deprese, kamenné ledovce | | Jizerské hory Mountains, Giant Mountains, glacial and periglacial geomorphology, Pleistocene glaciation and nivation, anemo-orographic systems, altitude of the snow line, size of the snow-blowing areas, cirques, nivation hollows, rock glaciers | | 21 | | 44 | | Jizerské hory byly vzhledem ke své malé nadmořské výšce (do 1126 m) dlouho považované
za extraglaciální území. Nověji byl prezentován názor, že prakticky všechna
údolí severního svahu (návětrného a ke kontinentálnímu ledovci obráceného) v povodí
Smědé jsou ledovcovými kary, nebo nivačními depresemi. Nejnovější výzkum však
ukázal existenci pouze jednoho ledovcového karoidu (Pytlácká jáma), jedné přechodné
glaci-nivační konkávní formy (Jizerská jáma) a dalších šesti nivačních depresí (Smědavská,
Celní, Hojerova, Vlašská, Brusičská a Zámecká jáma). Nacházejí se však na zcela
opačných okrajích vrcholového etchplénu, tj. v povodí Jizery a tedy v závětrných polohách
s orientací do východního kvadrantu, převážně v místech preglaciálních depresí
strukturního původu. To plně koresponduje s existencí anemo-orografických systémů
(celkem dva s paralelním charakterem a v závěru zčásti spojené) na území Jizerských
hor. Tato skutečnost v podstatě eliminuje vliv severních větrů na jejich vznik a současně
ukazuje na zásadní roli mimořádně rozsáhlých a celistvých deflačních ploch v limitních
klimatických podmínkách (blízkost sněžné čáry). Ze všech těchto hledisek je zalednění
údolí na severních svazích pohoří zcela nepravděpodobné. Podrobněji jsou charakterizovány
všechny nově nalezené glaciální a nivační tvary v Jizerských horách. | | The Jizerské hory Mountains have long been considered an unglaciated region due to
their low altitude (up to 1126 m above sea level). However, according to a contrary
interpretation, practically all valleys on the northern tectonically controlled, windward
slope (exposed to the continental ice sheets) were believed to be cirques or nivation
hollows. New research has revealed the presence of one incipient glacial cirque (so called
Pytlácká jáma Hollow), one transitional glacio-nivation concave landform (Jizerská
jáma Hollow) and six other nivation hollows (Smědavská, Celní, Hojerova, Vlašská,
Brusičská and Zámecká jáma Hollows), predominatingly in places of the preglacial
depressions and with structural origin. These landforms are located on precisely the
opposite edges of the highest planation surfaces (etchplains), i.e. in leeward sites (to
the main winds from the west) and in positions exposed towards the east (quadrant
NE-SE). This suggests the presence anemo-orographic systems (sensu Jeník 1961) in the
Jizerské hory Mountains during the Pleistocene and practically eliminates the effects of
northerly winds on the origin of the landforms. As well this proves the great importance
of the size and compactness of show-blowing areas near to the snowline altitude. In
this respect, glaciation of the valleys on the northern slopes is improbable. These newly
found glacial and nivation landforms are described in detail. | | Detailní terénní výzkum vrcholového zarovnaného povrchu (etchplénu) Jizerských hor ukázal, že starší názory o absenci glaci-nivačních tvarů reliéfu, stejně jako ty, které předpokládají zalednění údolí na severních tektonických svazích stacionárními ledovci a firnovisky nejsou opodstatněné. Naopak zde byly nově identifikováno několik dosud neznámých depresí: jedna karoidní, jedna přechodná karoidně-nivační a šest nivačních. Všechny byly dodnes vesměs bezejmenné, proto pro ně autor při této příležitosti navrhuje i nové názvy (Jizerská, Smědavská, Pytlácká, Celní, Hojerova, Vlašská, Brusičská a Zámecká jáma). Zásadní rozdíl od staršího názoru Králíka (1989a) je v jejich zcela odlišné poloze, neboť se nacházejí na opačné straně pohoří, na území vrcholového etchplénu a mají převážně orientaci do východního kvadrantu. Nejvýznamnější z nich je poměrně dokonalá karoidní forma (Pytlácká jáma), vytvořená karovým ledovcem a jedna méně dokonalá (Jizerská jáma), kterou lze považovat za přechodnou formu mezi karoidem a nivační depresí. V přehloubeném dně Pytlácké jámy vznikla pravděpodobně původně i mělká jezerní pánev, teprve později vyplněná rašeliništěm. Ostatní jámy jsou pouze nivačními depresemi, ale překvapivě rozdílné velikosti, tvarové dokonalosti i geneze. U většiny těchto forem je zřejmé, že vznikly v místech preglaciálních údolí a vhloubených forem reliéfu strukturního původu. Nejvýraznější je to u těch, které sledují linie vodních toků (Pytlácká, Hojerova, Vlašská, Brusičká a Zámecká jáma), méně výrazné u Jizerské jámy a nejméně u Smědavské a Celní jámy, které mají úpatní polohu. Velmi zajímavou formou je Hojerova jáma s balvanovým proudem, drobným balvanovým mořem a zvlněnou akumulací na dně, u které lze uvažovat i o genezi blízké kamennému ledovci. Podobný původ lze předpokládat i u kamenité elevace na dně Jizerské jámy. Vhodnost podmínek pro vznik těchto forem v překvapivě nízkých polohách potvrzují i kryoplanační terasy s balvanovými mrazovými srázy a kryoplanačními plošinami, lemující větší část obvodu plošiny vrcholového zarovnaného povrchu nejvyšší žulové hory Jizery (1122 m). Tvarovou dokonalostí je lze přirovnat k našim nejlépe vyvinutým, krkonošským kryoplanačním terasám. Výskyt uvedených forem v Jizerských horách úzce souvisí s jejich velmi dobře vyvinutými anemo-orografickými systémy ve smyslu jak je popsal Jeník (1961) ze sousedních Krkonoš, které evidentně existovaly již v pleistocénu. Můžeme zde rozlišit dva hlavní A-O systémy (Štolpišský a Smědavský), předurčené morfotektonickými poměry severních svahů pohoří i strukturně denudačními poměry vrcholových etchplénů. Z reliéfových podmínek vyplývá i jejich paralelní charakter, jímž se liší od sériově řazených A-O systémů v Krkonoších. U zdejších A-O systémů měla však naprosto rozhodující roli velikost deflačních ploch (19 a 20 km2) na zarovnaném povrchu (totožná se zrychlujícím vrcholovým úsekem), které nemají co do rozlohy ani kompaktnosti obdobu nikde v naší republice. To mělo zásadní roli pro vyrovnávání nepříznivého faktoru malé výšky Jizerských hor, přesněji řečeno výšky sněhové čáry. Podle údajů známých ze sousedních Krkonoš, se nacházely celé Jizerské hory sice těsně pod ní, ale připustíme-li vliv velmi blízkého kontinentálního ledovce, je zřejmé, že vrcholové polohy se s ní, alespoň v některých obdobích (pleniglaciálech) zhruba kryly. Za této limitní situace se staly právě mimořádně velké deflační plochy oním rozhodujícím faktorem, neboť poskytovaly alespoň takové množství sněhu, které bylo potřebné jako minimum pro vývoj glaci-nivačních forem. Poznatky z Jizerských hor také korespondují se závěry o významu preglaciálního reliéfu (zvláště výška, rozloha a kompaktnost defl ačních ploch na vrcholových zarovnaných površích) ke kterým dospěl Migoń (1999) v Krkonoších. Poměry v Jizerských horách navíc ukazují, že i v polohách blízkých sněžné čáře mohou vznikat glaci-nivační formy reliéfu, je-li malá nadmořská výška deflačních ploch vyvážena jejich mimořádnou rozlohou a kompaktností. Jizerské hory se tak stávají významným článkem pro řešení otázky zalednění středoevropských hercynských pohoří. Jednoznačně svědčí jak pro rozhodující roli vhodných A-O systémů i v pleistocénu, tak i pro možnost vzniku glaci-nivačních forem v limitních podmínkách v těsné blízkosti sněhové čáry při existenci dostatečně velkých deflačních ploch. V takových mezních polohách je tedy deflační plocha rozhodujícím faktorem pro to, zda tu dojde či nedojde ke kumulaci dostatečného množství sněhu, které je potřebné pro průběh příslušných procesů. Současně se však potvrzuje, že stejně tak významným faktorem, ovlivňujícím zvláště velikost a dokonalost vzniklých forem v těchto limitních poměrech zůstává také vliv severovýchodní až východní expozice (Prosová & Sekyra J. 1961). Srovnání sousedních Krkonoš a Jizerských hor přesvědčivě ukazuje, že zatímco v polohách položených výše nad sněžnou čárou stačí ke vzniku glaciálních nebo nivačních forem často jen některý z uvedených faktorů, v mezních polohách blízkých sněžné čáře musí ke splnění této podmínky spolupůsobit všechny v co nejoptimálnější podobě. | | Until recently, the Jizerské hory Mountains were considered not to have been glaciated (Balatka 1965, Demek & al. 1987, Czudek 2005). However, several years ago, Králík (1989a) presented the contrary opinion that the main valleys on the northern tectonic slopes hosted small cirque glaciers and that other valleys had the character of nivation hollows. He did not, however, support this interpretation with specific evidence and merely referred to the climatic effects of the nearby continental ice sheets, which reached the northern foothills of the Jizerské hory Mountains during the Elsterian and Early Saalian Glaciations. A detailed field survey of the highest planation surfaces (etchplains) of the Jizerské hory Mountains, has revealed several new glacial and nivation landforms. They differ substantially from those mentioned by Králík in their positions in the area of the summit etchplains (Jizerská hornatina) and also on the opposite, leeward slopes with an eastern exposure (NE to SE). These observations facts point to climatic implications incompatible with either of the previous ideas. Altogether eight cirques and nivation hollows were identified. All of them were nameless until now; therefore, new names are proposed by the present author at this ocassion. A relatively well-formed and large incipient cirque Pytlácká jáma (Poacher´s Hollow) was created by a small, compact cirque glacier. A shallow lacustrine basin dammed partly by an indistinct end moraine was probably originally formed in the overdeepened bottom of the cirque. A less well-developed feature, Jizerská jáma (Jizera Hollow), is considered to be transitional form between a nivation hollow and an incipient cirque. The other hollows are nivation hollows, of varying sizes, shapes and origins. Despite its relatively small dimensisons, the most interesting among them is Hojerova jáma (Hojer Hollow) which has a block stream on its upperrim, a small block field in its slopes and a boulder accumulation with an undulating surface on its floor. The last of these features is possibly a rest of small rock glacier. A similar origin is also suggested for a boulder accumulation on the bottom of Jizerská jáma. Conditions favouring the formation of such landforms at surprisingly low altitudes are confirmed by the presence of cryoplanation terraces with bouldery frost-riven scarps around most of the circumference of the plateau surface of the highest granite hill of Jizera (1122 m). In their morphology, these terraces closely resemble the summit cryoplanation terraces in the Giant Mountains - the most distinct examples in the Czech Republic. The presence of these landforms in the Jizerské hory Mountains can be attributed to the former existence during the Pleistocene of well-defi ned anemo-orographic systems, sensu Jeník (1961). Two principal systems can be distinguished, those of the Štolpich Brook and the Smědava River, governed by the morphotectonic controls on the relief of the northern slopes of the mountain massif and by structural-denudational influences on the relief of the highest planation surfaces (etchplains). The parallel courses of these systems (partly merging in their middle and south terminal section), diff erentiate them from the serially arranged anemo-orographic systems in the Giant Mountains. A key role in the formation anemo-orographic systems in the Jizerské hory Mountains can be attributed to the size of the potential snow-blowing areas (19 and 20 km², respectively) on the planation surfaces, which is unparalleled elsewhere the Czech Republic. The size of these areas was the key factor counterbalancing the adverse effect of the low altitude of the Jizerské hory Mountains or, more appropriately, of the snowline altitude. Data from the neighbouring Giant Mountains suggested that the whole of the Jizerské hory lay just below the snowline. On other hand, the landforms identified clearly indicate that the summit surfaces of the mountains must have been close to the snowline level, at least in some periods (cryomere). Under such limiting conditions, the exceptionally large potential snow-blowing areas were a decisive factor in supplying the minimum amount of snow needed for the development of incipient glacial and nivation landforms. Observations from the Jizerské hory Mountains are also compatible with Migon´s (1999) conclusions on the importance of preglacial relief in the Giant Mountains. Moreover, conditions in the Jizerské hory Mountains suggest that glaci-nivation landforms may originate even at altitudes around the snowline because the low altitude of the snow-blowing areas is countered by their exceptional size and compactness. The Jizerské hory Mountains thus add an important piece of evidence to the discussion on the glaciation of Central European Hercynian mountain ranges. They clearly suggest a decisive role of favourable anemo-orographic systems and sufficiently large snow-blowing areas, in the formation of glacio-nivation landforms under limiting conditions close to the snowline during the Pleistocene. The size of the potential snow-blowing area is crucial in controlling the accumulation of snow in amounts sufficient for glacial and nivation processes to operate. The effect of exposure towards the northeast to east was also confirmed as an equally significant factor (Prosová & Sekyra J. 1961), controlling especially the size and the degree of development of landforms under these limiting conditions. The Jizerské hory Mountains provide compelling evidence for the necessity of the optimum combination of all the above factors for glacio-nivation landforms to develop in marginal situations at near-snowline altitudes. At altitudes above the snowline, any one of the factors can be usually suffi cient. |
|
|
|
|