Úvodní strana
Profil časopisu
Redakční rada
Archiv ročníků
Publikační etika a politika
Pokyny pro autory
Úvodní strana
>
Archiv ročníků
>
Články
>
Zobrazení článku
Detail článku
Ročník:
36/1999
Název česky:
GEOFYZIKÁLNÍ MĚŘENÍ NA LABSKÉ LOUCE - PŘÍSPĚVEK K POZNÁNÍ PALSOIDNÍCH ÚTVARŮ
Název anglicky:
The Geophysical Measurement on the Locality Labská louka - the Contribution to the Knowledge or Palsoid Formations
Autor (autoři):
PhDr. Jiří Dohnal; RNDr. Zdeněk Jáně; Doc. RNDr. Jaroslav Kněz, CSc.; Jan Vilhelm; Ladislav Zima
Od strany:
5
Do strany:
14
Souhrn česky:
Geofyzikální průzkum na lokalitě Labská louka v Krkonoších přinesl tyto poznatky:
Na celé proměřené mikroploše se mocnost vodivého půdního horizontu (tvořeného zpravidla rašelinou) pohybuje nejčastěji v desítkách centimetrů, pouze v prostoru palsoidů a ve střední části profilu P5 narůstá až na 2 m, což odpovídá přibližně relativní výšce palsoidů. Spodní část pokryvu tvoří pravděpodobně eluvium granitu. Sumární mocnost pokryvných uloženin se pohybuje od 1,0 do 4,7 m, větší mocnosti poměrně dobře korelují s průběhem elevací, takže generelní průběh skalního podloží nevykazuje v jejich prostoru výraznější odchylky, často je však v těchto místech indikováno větší porušení podložních hornin.
Pod vrstvou pokryvu je vyvinuta na větší části mikroplochy vysokoodporová subhorizontální poloha, jejíž geologická interpretace je vzhledem k extrémním odporům problematická. Vyloučíme-li nepravděpodobné příčiny (vysokoodporová facie podložních hornin, suché kamenité sutě nebo relikty hrubých terciérních uloženin, promrzlé partie podloží), zdá se nejpravděpodobnější, že existence této vrstvy sahající do hloubky 4 až 8 m je vyvolána přítomností svrchní porušené a mechanicky zvětralé partie žulového podloží nasycené vodou o výrazně nízkém obsahu rozpuštěných solí. V jižním, nejníže položeném, segmentu plochy (pramenná oblast - vývěr v metráži 192 profilu P5) tato vrstva chybí, patrně v důsledku vyšší mineralizace pórové vody, jejíž zdroj zde lze spatřovat jednak v rašelinou tvořených palsoidech, jednak ve zvodnělých tektonických zónách. V podloží vysokoodporové vrstvy lze očekávat málo zvětralou až nezvětralou žulu.
Vyloučit nelze existenci dvou tektonických poruch generelního směru ZSZ-VJV, jejichž průběh naznačují lineární vodivé zóny, relativní snížení hraniční rychlosti v0 a subtilní lokální deprese v průběhu skalního podloží. Tyto hypotetické poruchy vykazují stejný směr jako údolí Labe v horním toku. Zkoumané palsoidní útvary by pak mohly geneticky souviset s hydrogeologickým režimem, což naznačuje jejich pozice na těchto liniích. Problematická je přítomnost další poruchy směru cca SV-JZ.
Při realizaci geofyzikálních prací bylo využito podpory Výzkumného záměru MŠMT č. CEZ: J13/98: 113 100 006.
Souhrn anglicky:
V rámci zkoumání vybraných geomorfologických fenoménů krkonošské tundry na lokalitě Labská louka byla pomocí geofyzikálních metod proměřena mikroplocha o rozměrech 130 x 80 m vykrývající prostor palsoidních útvarů jihovýchodně od pramene Labe. Pro zjištění vnitřní stavby palsoidních elevací a stanovení charakteru jejich skalního podkladu byla použita mělká refrakční seismika a geoelektrická multielektrodová odporová metoda.
Průzkum prokázal, že tělesa palsoidů jsou tvořena výhradně vodivou vrstvou rašeliny, která zde dosahuje mocnosti až 2 m, zatímco v okolním terénu nepřesahuje mocnost této vrstvy jeden metr. Spodní část pokryvu tvoří zřejmě eluvium granitu. Hloubka zvětralého skalního podloží se v proměřeném prostoru pohybuje od 1,0 do 4,7 m. V nejvyšších partiích podložních hornin jsou zastoupeny dvě odporově odlišné partie, a to vysokoodporová (snad porušená a mechanicky zvětralá žula nasycená výrazně málo mineralizovanou vodou) a středněodporová (zvětralá žula nasycená více mineralizovanou vodou). Potenciální přítomnost několika tektonických poruch a prostorové rozložení měrných odporů naznačuje možnou genetickou souvislost palsoidních ůtvarů s hydrogeologickými poměry v rámci studované mikroplochy.
PDF Download